Lustig se narodil v Praze. Zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (byl židovského původu), poté se vyučil krejčím. Pocházel z rodiny malého obchodníka. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína a v průběhu války poznal i další dva koncentrační tábory - Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou židů a druhé světové války.
Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladého světa, byl i scénáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. V roce 1995 poněkud překvapil tím, že se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy.

Romány:
Propast, 1966
Miláček, 1968
Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., 1979
Král promluvil, neřekl nic, 1990
Collette, Dívka z Antverp, 1992
Tanga, Dívka z Hamburku, 1993
Dům vrácené ozvěny, 1994
Kamarádi, 1995
Porgess, 1995
Lea: Dívka z Leeuwardenu, 2000
Krásné zelené oči, 2000
Zasvěcení, 2002
Novely:
Dita Saxová, 1962
Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, 1964 (recenze)
Můj známý Vili Feld, 1961
Povídkové soubory a povídky:
Noc a naděje, 1957
Démanty noci, 1958
Ulice ztracených bratří, 1959
První stanice štěstí, 1961
Noc a den, 1962
Nikoho neponížíš, 1963
Bílé břízy na podzim, 1966
Hořká vůně mandlí, 1968
Velká trojka, 1991 (spoluatoři Milan Kundera a Josef Škvorecký
Tma nemá stín, 1991
Dívka s jizvou, 1995
Modrý den, 1995
Neslušné sny, 1997
Oheň na vodě: Povídky, 1998
O literatuře, 2006
Autobiografie:
3x18 (portréty a postřehy), 2002 (spoluautor František Cinger)
Ostatní:
Vlny v řece, 1964
Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě, 1999
Odpovědi: Rozhovory s Harry Jamesem Cargassem a Michalem Bauerem, 2000
Eseje: Vybrané texty z let 1965–2000, 2001
Esence, 2004