19.11. 1923  -  4.4.2005

Narodila se v Praze. Sportu oddaní rodiče stálí na počátku její životní dráhy budoucí malířky, ilustrátorky a filmové výtvarnice. Oba se v podstatě sportem živili a byl pro ně životní náplní. Maminka měla vystudovanou angličtinu a němčinu a otec měl obchod se sportovními potřebami. Oba patřili mezi první lyžaře u v Čechách a tatínek navíc hrál kopanou za sportovní pražský fotbalový klub. 
Malá Helenka byla po rodičích v tomto směru a měla sport v oblibě. Věnovala se zaníceně lyžování provozovaného v milovaných Krkonoších. Na filmovém plátně se představila již jako tříletá a zahrála si ve filmu Pohádka máje /1926, rež. Karel Anton/ a o dva roky později ve filmu Životem vedla je láska /1928, rež. Josef Rovenský/. Od dětských let, zejména od počátku školní docházky se její další láskou stalo kreslení a malování, kterému se věnovala oddaně po celý svůj život. Po absolvování základní školy se zajímala o krejčovské řemeslo, chtěla se vyučit švadlenou, kde by si mohla sama navrhovat dámské modely. 
Ještě pořádně nezačala a tatínek pochopil, že Helena má značný výtvarný talent, a přiměl dceru, aby se nejprve v kurzech kreslení, a později v dalším studiu zaměřila na výtvarné umění a zapsala se k studiu u profesora Švába do je jeho Školy volné a užité grafiky, knižního a reklamního umění Officina Pragensis /1942/. Stejně jako mnozí její generační druzi prošla také studiem na pražské výtvarné Ukrajinské akademii u uznávaného malíře ruského původu Grigorije Musatova. Později přešla na Rotterovu školu kresby a propagační grafiky. Za nelehkých časů 2. světové války žila sama s maminkou. 
Když otec během války zemřel, pomáhala jí sice finančně matka s dalším studiem, ale nakonec Helena nastoupila do výtvarného ateliéru Melantrichu, kde pracovala až do konce války.Mimo to kreslila módní návrhy, navrhovala kabelky, občas vymýšlela a kreslila vtipy, které se pokoušela zveřejnit v redakcích novin a časopisů. Jako velmi mladá se vdávala, bylo jí pouze 18 let, když si brala Ivo Zmatlíka, redaktora v nakladatelství Petr, později v Academii. Manželství vydrželo pouhých sedm let. 
V letech 1951 až 1973 byla vdaná za malíře, ilustrátora Zdeňka Seydla. V prvním manželství se stala matkou syna Ivana, pozdějšího režiséra, dramaturga, překladatele a nakladatele. Po válce pracovala jako kreslířka pro mnoho nakladatelství, nejvíce pro Státní nakladatelství dětské knihy,pozdější Albatros, jako kmenová ilustrátorka. Rozsah ilustrovaných knih je neuvěřitelně široký. Nejméně tři stovky knih, které Helena Zmatlíková ilustrovala, tvoří ucelené dílo, pro dětského čtenáře např.: ilustrace ke Collodiově knížce Pinocchiova dobrodružství; k pohádkám Boženy Němcové Bylo nebylo; K. J. Erbena-Pohádky; Byl jeden král; bratří Grimmů - Zahrada pohádek a Pohádkové království bratří Grimmů); pohádky západních Slovanů-Zvonící lipka; pohádky o Krakonošovi od Marie Kubátové, kterými začíná řada ilustrací k její vyprávěním - Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku; Pohádky šaška Povídálka a řada dalších. 
Jako filmová výtvarnice spolupracovala na filmech studia Krátkého filmu Praha-Slunce a vzduch /1947/; Mouchy /1958/; Přátelé na sirkách /1960/. Pro Československou televizi se autorsky podílela na animovaných filmech a Večerníčcích, např. Domeček u tří koťátek /1987/ aj. Pro dospělé čtenáře úspěšně ilustrovala např.: Němcovy Soudničky; Poláčkovou knížku Bylo nás pět; Bradfordův satirický román Černošský pámbůh a páni Izraelité; Drdův román Městečko na dlani; román E. M. Remarqua Tři kamarádi; Fedin - Byl jsem hercem aj. Za svou tvorbu získala dlouhou řadu ocenění, např. ceny za nejkrásnější knihy roku 1957, 1958 /2x/ a 1992; Zlatou medaili ze Světové výstavy v Bruselu 1958; cenu Zorničky 1968; cenu nakladatelství Albatros 1971; cenu za dětskou kulturu Tokio 1972 aj. 
Malířka, ilustrátorka a filmová výtvarnice Helena Zmatlíková rozdávala svými kresbami, malbami a podílem na animované tvorbě krásu, něhu a radost. Zemřela v Praze ve věku nedožitých 82 let.