15.8.1954 - 9.11.2004

Životopis:
Švédský novinář a spisovatel. Narodil se nedaleko města Skellefteå v severním Švédsku. Do devíti let vyrůstal u svých prarodičů v malé vesničce na severu Švédska. Severin Boström, Stiegův dědeček, se pro malého Stiega stal významným mužským vzorem. Byl přesvědčený antifašista, během druhé světové války byl kvůli svým protinacistickým názorům uvězněn v pracovním táboře Storsien. Osud tohoto muže hluboce ovlivnil Stiegův charakter. Snažil se chránit rovná práva pro všechny a bojovat za demokracii a svobodu projevu.
Ke dvanáctým narozeninám dostal psací stroj. Často pak trávil celé noci psaním a klapání psacího stroje probouzelo celou rodinu. Když mu bylo osmnáct, zúčastnil se v Umeå mítinku proti válce ve Vietnamu. Tam potkal Evu Gabrielssonovou, svou životní partnerku.
Stieg Larsson se po absolvování vojenské služby vydal na cesty po Africe. Pracoval na poštovním úřadě a zároveň byl aktivním členem švédského levicového hnutí, které v té době prožívalo rozkvět. Velice se zajímal o právě probíhající válku ve Vietnamu. V letech 1977 až 1999 pracoval jako designér pro největší švédskou tiskovou kancelář TT. Pracoval také jako skandinávský korespondent britského antifašistického magazínu Searchlight. Byl také znám také jako jeden z největších švédských fanoušků sci-fi literatury. Mimo jiné byl předsedou Skandinávské společnosti sci-fi a vydával dva časopisy.

Boj proti extremismu
Počátkem osmdesátých let se Stieg Larsson začal stále více angažovat v boji proti rasismu a pravicovému extremismu a také o švédském pravicovém extremistickém hnutí psal. V roce 1991 vydal svou první knihu Extremhögern (Pravicový extremismus). Napsal ji spolu s Annou-Lenou Lodeniusovou, švédskou spisovatelkou, která se rovněž problémem extremismu zabývala. Jeden neonacistický deník jako odpověď na tuto knihu publikoval v roce 1993 článek, jehož součástí byly i fotografie Larssona a Lodeniusové, jejich adresy a osobní telefonní čísla. Zároveň pokládal otázku, zda „je dobré jim dovolit pokračovat v práci, nebo by se mělo něco podniknout“. Vydavatel časopisu byl následně odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Tato událost však Stiega Larssona od další práce neodradila, právě naopak. Přesvědčila ho, že je třeba proti rasismu, extremismu a podobným hnutím bojovat.

Expo
Novinářské zkušenosti a politické přesvědčení vedlo Stiega Larssona v devadesátých letech k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Larsson se také stal vydavatelem stejnojmenného časopisu. V polovině devadesátých let pomáhal iniciovat projekt „Stop rasismu“. Brzy proslul jako odborník na švédské krajně pravicové a rasistické organizace, vystupoval často na veřejnosti a celá léta musel čelit více či méně vážným výhrůžkám ze strany svých politických nepřátel.

Dlouholeté soužití Stiega Larssona a Evy Gabrielssonové bylo těmito permanentními hrozbami značně poznamenáno. Když byl v roce 1999 neonacisty ve svém domě zavražděn hlavní představitel švédských odborů, policie na místě činu objevila fotografie a informace o Stiegovi a Evě. Oba se proto rozhodli přijmout radikální bezpečnostní opatření. Přestali se spolu ukazovat na veřejnosti, zatahovali rolety, do haly nainstalovali systém zrcadel. Stieg byl v tomto ohledu odborník, pro Švédskou unii novinářů dokonce napsal knihu o tom, jak by se novináři měli bránit hrozbám (Överleva Deadline, 2000). S malými přestávkami spolu Stieg a Eva žili až do jeho smrti.

Stieg Larsson zemřel roku 2004 ve Stockholmu na těžký infarkt. Domněnky, podle nichž jeho smrt jakýmsi způsobem souvisela s výhrůžkami, jimž musel čelit coby vydavatel Expa, se nakonec nepotvrdily. Přestože se Stieg Larsson mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, je nepochybné, že se jedná o jeden z největších objevů posledního desetiletí. Trilogie Milénium dalece přesahuje rozměr klasického detektivního žánru — šíří a hloubkou svého záběru připomíná spíše nesmírně rozmanitou a plastickou fresku současné společnosti.

Knihy:

Muži, kteří nenávidí ženy - 2005

Dívka, která si hrála s ohněm - 2006

Dívka, která kopla do vosího hnízda - 2007