Asi 90 kilometrů dlouhá řeka pramenící ve Žďárských vrších je levostranným přítokem Labe. Pro turisty je nejzajímavější částí řeky úsek mezi chotěbořskou místní částí Bílek a bývalým Horním mlýnem. V přírodní rezervací „Údolí Doubravy“, vyhlášené v roce 1986, je velká řada geomorfologicky zajímavých jevů a rovněž se zde vyskytují přírodě blízká lesní společenstva s bohatým bylinným podrostem.

 V roce 1993 byla v této lokalitě vyznačena 4,5 kilometru dlouhá naučná stezka, která vede souběžně s červenou turistickou trasou. Středně náročná stezka, jejíž převýšení je 88 metrů, kopíruje tok řeky a umožňuje krásné výhledy do hlubokého zalesněného údolí. V těchto místech nespoutaná Doubrava vymodelovala pěkná a divoká zákoutí s balvanitým řečištěm a četnými peřejemi. Celé kaňonovité údolí je doslova „učebnicí geomorfologie“, objevíte zde skalní věže, vodopády, obří hrnce a kamenná moře, která vznikla mrazovým zvětráváním a svahovým posunem. Nechybí zde ani soutěsky, útesy, mrazové sruby a další tvary.

  Stezka začíná u Horního mlýna (rodiště spisovatele Ignáta Herrmanna) a vede proti proudu řeky. Má celkem jedenáct zastavení s informativními tabulemi, které návštěvníkům přibližují tuto přírodní rezervaci. Postupně se dozvíte o významu vody v krajině, o zdejší fauně a flóře, o lesních společenstvech a hlavně o geomorfologických zajímavostech. U začátku stezky je Doubrava velmi klidnou řekou, o čemž svědčí i četné nivní náplavy na tomto úseku. O její divokosti můžeme začít hovořit až asi jeden kilometr za chatovou osadou Točitý vír. Plnou sílu nespoutaného živlu můžete obdivovat u rozcestníku Pod Čertovým stolkem (skalní věž). Řeka je zde čím dál více obklopována skalami a cesta vedená po skalnatém okraji koryta začíná být tak trochu dobrodružná a nebezpečná. Poblíž je také místo, kde se nacházel středověký hrádek ( Sokolohrady ), dnes je tu odtud krásná vyhlídka do údolí.

Postupně se dostanete k nejzajímavější části stezky, kterou je skalnatý kaňon s četnými peřejemi a hlavně s Velkým vodopádem. Právě v těchto místech má řeka největší spád, neboť na úseku dlouhém asi 1,3 kilometru překonává výškový rozdíl 55 metrů. Pohled na tuto přírodní scenérii s vodopádem je doslova úžasný. Málokdo tuší, že v srdci naší země se nachází tak úchvatný skalnatý kaňon..

Poté se již řeka začíná zklidňovat a dostáváte se pomalu ke konci naučné stezky, která končí u bývalého lomu v blízkosti Bílku. U poslední zastávky se můžete rozhodnout, zda budete pokračovat do Bílku k vlakové zastávce (asi 1 km), nebo se po stejné trase vrátíte zpět k Hornímu mlýnu. Rovněž lze přejít přes blízkou lávku a vrátit se po druhé straně řeky, kde vede rovněž úzká pěšina.

 Pár praktických rad a tipů. Stezka se dá zvládnout i s menšími dětmi. V některých místech   je ale velmi příkrý sráz a cesta vede často po kluzkých kamenech v blízkosti divoké řeky. V případě úrazu je zde pro záchranáře velmi špatný přístup a v některých místech není signál. Nezapomeňte také na vhodnou obuv.